Vítám Vás na svých stránkách. Jmenuji se Vladimír Jeřábek a vyskytl jsem se na té naší kuličce 20. září 1979 v Mostecké porodnici. V Mostecké králíkárně jsem nepobyl dlouho a po ročním čůrání do plenek v Želenicích nad Bílinou jsem se přesunul do klacíkova jménem Bílina. Asi tak ve čtyřech letech jsem začal likvidovat zdravý rozum vychovatelkám ve školce. Ty byly rády, když jsem v roce 1986 utekl na Základní školu Mírové náměstí, kterou po mém odchodu na II. stupeň (5. třída - ZŠ Lidická ), raději zrušily a předělaly na Městskou knihovnu. Na ZŠ Lidická jsem také nepobyl dlouho. Po absolvování pátého ročníku jsem přešel na Víceleté Gymnázium v Bílině. Zde jsem, kupodivu, vydržel a po nádherném maturitním plese, konaném v předvečer finále hokejového turnaje v Naganu, jsem k překvapení svému i ostatních, odmaturoval. Následovalo pominutí smyslů a začal jsem se hlásit na vysoké školy. Asi vás nepřekvapí, že mě nikde nechtěli. Jedinou výjimkou byla VOŠ stavební v Děčíně. Ovšem obor Železniční stavitelství mi zrovna nic neříkal a tak jsem úspěšně z této školy utekl. Za rok na to se nade mnou smilovala VOŠ v Chomutově a vzali mě na obor Informatika ve státní správě. Zde jsem konečně zakotvil. Seznámil jsem se ve třídě s dvěma zajímavýma lidmama. Se Štrůdlem, což je kluk z Litoměřic a s Kačenkou, ta je pro změnu z Chomutova. Oba jsou to, stejně jako já, trampové a společně jezdíme na osadu, která se jmenuje Fort Oregáno a leží za Kláštercem nad Ohří u vsi Kotvina. Zde blbneme, děláme akce pro dětské oddíly, jako jsou Vánoce, a jinak se projevujeme. Já sám vedu v tom mém klacíkově Dětský klub. To by tak bylo o mém šílenství vše a zde je několik mých fotek:

Tak to jsem já ve 4 letech a právě jsem vylezl z vany...

Zvířátka mam stále rád a pejsky obzvlášť

Velice rád si i hraji...

Ta hezká holčička na pískovišti jsem já.